Song o rakouský knajpě nad řekou

Chtěl bych sedět ve vlacích, co jedou bůhvíkam
kde jsem jakživ nikdy nebyl, nebo kde to znám
poslouchat jak duní tamtam pražců pod koly
nad sebou mít usárnu a v očích obzory
na který se vylil modrej inkoust dálavy
zčundrat kožich kopců, když jsou v říjnu zrzavý

Chtěl bych ještě aspoň jednou projít Zbirožák
v uších zas mít Vačkáře a na zádech mít vak
vidět znovu kopec Vlasatec v bílý parádě
na Zlatým dně vzdát hold Packardově brigádě
pít na campu pod Valdekem zlatej rum a grog
pak se plížit lesní stezkou krok sun, krok sun krok

Chtěl bych vyjet zase v říjnu někam na Střelu
kde jsem přišel k reumatismu, hostci, ústřelu
čekat dole pod Liblínem na psí štěk a kvil
kterej štěkne v sypavištích dog of Baskerwill
zamést zase vršek Třemšín svejma tlapama
někde v Podmoklech řvát s nalitejma chlapama

Chtěl bych zase přelézt plot klíčavský obory
rozbít tam svou kytaru a svoje tábory
cítit zas jak svážej seno na Muří nohu
u silnice do Kozojed chrápat ve stohu
sednout si pod brdským sedlem zas na Winter camp
a ve skryjských jezírkách si zaplavat pár temp

Chtěl bych sedět v rakoluský knajpě na sudu
říkat: "Když jsem pobuda, tak já tu pobudu!"
vylévat plnej půllitr piva ze skály
za ty, co tu s náma nejsou a dřív bývali...
Vůbec by toho bylo moc, co bych ještě chtěl
kdyby nebylo to svinský slovo "bohužel"...

Až tam jednou vyliju to pivo za sebe
nedej, dobrej Bože, at' jak mavrud je nebe
to bych musel zas potokem až do Radnic jít
pod nebesa spacích stromů spacák rozložit
zpívat smutný trampský písně, tak triviální
u ohně a u piva bejt sentimentální

Dej, můj dobrej Bože, ať je nebe nijaký
na jehlice stromů at' se navlíknou mraky
at leje jak z konve, nebe strašně šedivý
jinak totiž odmítám vylejt to pivo svý
Chtěl bych sedět ve vlacích, co jedou bůhvíkam
kde jsem jakživ nikdy nebyl, nebo kde to znám...
Chtěl bych sedět ve vlacích, co jedou bůhvíkam...