Něco o důvěře

Léto se pomalu loučí, tradá a jdeme se ke kamnům hřát,
v průjezdě za větrem zkouší prokřehlá kutálka koledu hrát.

Tóny se nad městem točí a ty jsi víc a víc polekaná,
dvě malé slzičky v očích, panenko, důvěro uplakaná.

R: Malá a svěšená křídla, kam asi chtěla se vznést,
možná jen chvíli si zdřímla, možná se nechala svést.

Tak jeden listopad končí, zmoudřel a klíčkama nezacinká,
tři králové hodují v poušti, průjezdem naříká harmonika.

dam dava dava da dam dam, dam dava dava da dava da dam………..