Procitnutí pána z čistírny (zabití vodárenské..

Procitnutí Pána z Čistírny (porážka hlavy vodárny)

Pán Čistírenský:
Už otevřels mi, synu, oči mé,
tu ženskou zničíme.
Už vyplouvám ze svých nádrží,
v mysli mi dřímá rozhodnutí:
Zabít!

Vždy byl jsi, synu, odvrácen,
ty jediný jsi pravdu znal,
Já lživou láskou oslepen
a na tu tvou zapomínal.

Stydím se za svojí slepotu,
i já se musím učit z chyb,
díky ti, že zùstals vìrný
kanalizačnímu království.

Právě tvojí zbraní, synu,
právì tou já zabít chci
A jeden ze tvých poklopù
klesne na hlavu vodárny.

Syn Poklopù:
Já tu křeplavici rozdrtím
s radostí nesmírnou, otče.
Čekal jsem jen na tvé svolení,
No a ted ještě ty, Mistře Jímači.

Mistr Jímač:
Slyším vás už dosti dlouho rozmlouvat o vodárnì
Od života ve stokách už ničeho se nedočkám.
Z mojí jímky navěky ztratilo se bahno vzácné,
Loučím se s vámi všemi, nebo hlady umírám.

Syn Poklopù:
Bratře, né!

Mistr Jímač:
Uh. (umřel)

Syn Poklopù:
Néééééééééééééé.

Pán z Čistírny:
Nadešel čas, synu,
Nadešel čas, zabíjej!

Vévoda z Libkanu:
Taktéž ti radím, příteli.
Vždy ona nese vinu za smrt tvého bratra.

Slečna voda:
I jako křehká dívenka,
ted promluvit musím,
naše prolhaná mátinka,
ta a už nikdy nezaječí.
Pitná sestra a jde s ní,
byla jen její součástí,
vím jako že se jmenuji:
slečna Odpadní voda.

Syn Pokopù:
Tak dost už s těma klávesama,
tohle je black metal odpadních vod.

Slečna voda:
Tož dobrá bratříčku, já toho zanechám,
at hudba z čistírny zní už jen na kytarách.

Syn Poklopù:
Vy jste se všichni ale rozčeřnili,
až ted, když smrt postihla jednoho z nás.
No tak podívej se, matko, vzhùru nad hlavu.
Tomuhle já říkám porážka hlavy vodárny.

Paní Vodárenská:
ááááááááááááááá