Obyčejný příběh I

Povím Vám příběh, který se skutečně stal.

Jednoho rána jsem se probudil a ve své ložnici jsem našel mrtvého kamaráda Jirku.
Asi něco špatného snědl a zemřel.
Šel jsem se umýt, otočil kohoutkem a v tom, jak se to stává, v tom bouchla karma.
Mohutný výbuch ozářil celou potemělou ulici.
Plameny začaly olizovat záclony, křesla, modlitební knížky, balíček karet, panenky,
badmintonovou soupravu, barevné míče; ale já musel do práce.

Výtah nejel, a tak jsem šel pěšky. Na schodech překračuji mrtvého kamaráda Mirka.
Včera odcházel jako poslední, klopýtl a zabil se. To už se stává.
Dole v přízemí leží bezvládné tělo, je to můj kamarád Pavel.
Včera odcházel jako předposlední a utrhl se s ním výtah.
Venku na chodníku nacházím mrtvého kamaráda Petra. Včera se vykláněl z okna,
nedával pozor a zabil se tak, jak se to stává.

Vkročím do silnice a najednou, najednou mne přepadla zvláštní předtucha.
Jako kdybych to snad přivolal, zleva se proti mě vyřítila bílá dodávka. Bílá jako sníh.
Šofér byl kavalír a na poslední chvíli se mi chtěl vyhnout.
V ten samý okamžik z protější strany přijížděla tramvaj číslo 18.
Čelní náraz byl nevyhnutelný, rychlý a prudký, tak prudký,
že si oba řidiči v tom okamžiku vyměnili svá místa.

Vcházím do práce a v šatně jsem našel mrtvého kamaráda Karla. Má celý obličej od krve.
Asi prudce otevřel skříňku a zabil se.
Můj mistr mi dnes dává volno.
Nemám kam jít, všichni kamarádi jsou mrtví, a tak jdu domů.
Je vlastně ještě ráno, ale já už jsem unavený.
Uvařím hořkou silnou kávu a budu přemýšlet.

Stavím konvici na sporák, otočím knoflíkem a v tom, jak se to stává,
v tom se mi vybaví všichni mí přátelé, Jirka, Petr, Pavel, Karel,
řidič linky číslo 18 i řidič dodávky, bílé jako sníh.
Neměl jsem čas vzpomínat dlouho, zápach unikajícího plynu mne vyrušil.
Jen chvilku jsem pochyboval, zda právě teď mám škrtnout zápalkou,
zda plynu v místnosti už není příliš, a zda nemůže dojít k výbuchu.

Pochyboval jsem opravdu jen chvíli, protože v příštím okamžiku někdo zazvonil.
Plynu v místnosti bylo opravdu dost.
A tak už se nikdy nedozvím, kdo naposledy zazvonil, kdo přišel na návštěvu.
Zda Jirka, Petr, Pavel, Karel, řidič linky číslo 18 nebo řidič dodávky bílé jako sníh.

A tenhle příběh je pravda, můj mistr se totiž jmenoval Tý Texis Příkop.