Šašek a Adriana

Adriana
Zas malátnější procitám,

zas proležím den celý

Jsem stále sama, ty jsi tam,

kam povinnost ti velí



Teď musím síly posbírat,

jen žádné naříkání

Pojď, šašku! Jestli máš ji rád,

tak rozvesel svou paní




Šašek
Nařídil mi kníže:

„Než se z bitvy vrátím,

moji drahou zatím

rozptyluj a chraň!“



Ač jsem zámky zamknul,

okna jistil mříží,

někdo se sem vplížil,

podívej se naň!



Kolem hlavy mé se bělá,

otřel se mi o týl,

snad si ze mě šaška dělá

tichošlápek – motýl!



Z mého nosu na mě civí,

šimrá jako divý – pčík!

Potom ať se někdo diví,

vytasím-li zbraň



Nezmýlí

mě tvoje drzá pýcha motýlí!

Ať paní má se nebojí,

já vyzval jsem tě k souboji,

jak víš




Adriana
Motýla

mi nejspíš kníže z lásky posílá

Zas můžu na chvilku se smát,

pojď, motýlku, mě pošimrat,

pojď blíž




Šašek
Až se střet

přiostří,

pak přijde zásah a tvůj pád!

Adriana
On ti sed

na ostří!

Ne, tvého kordu nemusí se bát




oba
Rozptýlí

mou (tvou) paní jasná perleť motýlí

Je špatným terčem pro čepel,

ta nesmí setřít z křídel pel...




Šašek
Ty smíš!