Je těžké si tě ochočit

Po noci den, je čas jít dál,
vyjedeme si na Pigalle,
na sklenku pastisu.
Lehký déšť skrápí platany
a drobné kapky z fontány
padají do vlasů.
Dávno tu nejsi, jsem jen sám
a lidé chodí sem a tam
nahoru ulicí.
Co bylo, už se nevrátí,
zas v kabaretu naproti
lucerny rozsvěcí.
Zavírám dveře vzpomínkám,
kdy jsme si lhali do očí
a nevěděli kudy kam.
Je těžké si tě ochočit.

Nerozumím tvým náladám
a telefon už nezvedám,
když někdy zavoláš.
Roční doby se střídají
a smutek bloudí po kraji,
blíží se Mikuláš.
Ďábel mě slovem poraní,
anděl zas křídly ochrání
a zmizí v podchodu.
Řídí tě Váhy nebo Štír ?
Já byl jen chudý bohatýr,
příchozí z východu.
Něco v nás přeci zůstává
a k sobě samým otočí,
zatím chlad, zima lezavá.
Je těžké si tě ochočit.

Jako spojité nádoby,
dvě tváře jedné osoby,
dítě a dobrodruh.
Chlapec, který tě přivítá,
stařec odvede ze světa,
tak to je Janus, bůh.
Procházím cizí zahrady,
mívám bláznivé nápady
a jsem ti na obtíž.
Opět nezvaný, divný host,
prázdná a mrtvá lhostejnost,
už mi nic nevěříš.
Neposlouchám a nevidím,
neříkám, co mě naučí,
v krajině bílé černý dým.
Je těžké si mě ochočit.