Město ER I.

Tam v dávném městě prázdném,
má vítr hovor s bláznem
Na malém náměstí, fontána šelestí
píseň pro město ER a pro tebe

Mini Vetiros Pavilonů,
V každém tom jméně zníval zvon,
co z nich teď zbývá,
jen písmo v písku stéblem psaný.

Jediný město z těch dob žije,
navěky ve mně ztracený je,
má jméno Er a nad ním hoří hvězda ranní

Malý náměstí, neznámý já na něm stál,
vítr zlý na prázdný tam okna hrál,
svítání v kalužích, svítání v střepinách,
černej sen za tebou ze sklepů ruku vztáh

Kam vedou, kam vedou ty prázdný ulice
snad k vám za tebou, za tebou

Včera k loutnám půlnočním
k lásce usnul mladý král
vešel v město jménem Er, zabloudil a ono spalo

Z portálů domů prastarých
padal bílý prach, lehčí než je sníh,
starší než je svět, vypůjčený svět kolem nás
Andělé našich závětí
nad městem nízko přeletí
při letu si čtou domovní znamení

Čekal jsem až někde ve větvích zakrouží,
zaváhá a zakrouží,
abych já věděl kam, věděl kam vstoupit mám

Stálo tam město, byl to můj sen,
byly to domy, na domech čísla,
v zahradách růže, na nebi hvězda
malinko prasklá, jitřní a čistá,
ty co jsem znával, za okny spali
z rozbitých oken záclony vláli,
bylo tam všechno, co se nám zdá,
jenom ten já jsem nebyl já,
jsem nebyl já, jsem nebyl já,
jsem nebyl já, jsem nebyl já

uááááááá!
uááááááá!

Včera k loutnám půlnočním
k lásce usnul mladý král
vešel v město jménem Er, zabloudil a ono spalo