Černá duše

Studený suchý větrný den,
něco však chybí, maličkost jen.
Tam mezi domy zaštěkal pes,
musím se rozhodnout ještě dnes.

Pozvu si někoho do svého bytu,
musí být zvláštní, prost veškerých citů.
V zatuchlém podivném činžovním domě,
já půjdu po něm a on zase po mně.

Má duše černá, nenapravitelná!
Má duše černá, nenapravitelná!

Usazený ve svém bytě, ve svém pohodlí,
odboural jsem všechna chci tě, nehodný a nevhodný.
V kuchyni vaří čaj stíny si šeptají,
jen oni ví že mi tu potají zpívají.

Měl bych jít asi dál, dál než jsem zatím stál,
měl bych jít asi dál proč bych se bál.
Měl bych jít asi dál, dál než jsem zatím stál,
měl bych jít asi dál.

Má duše černá, nenapravitelná!
Má duše černá, nenapravitelná!
Má duše černá, nenapravitelná!
Má duše černá, nenapravitelná!