Ať hodí kamenem

Chodím si po světě s rukama v kapse,
sleduju cvrkot zpovzdálí,
snažím se dělat jen, co se mi zachce,
nehasím, co mě nepálí,
zahlédnu jiskru, a hned se ztratí,
dříve, než chytne plamenem,
a kdo má pocit, že je snad jinej,
ať klidně hodí kamenem.

Když zjistím, že mi jde výplata dolů,
u piva hlučně nadávám,
když se pak s vedoucím sejdeme spolu,
ihned mu ruku podávám,
nabídnu srdce a z levé kapsy
bankovky v barvě zelené,
a kdo má pocit, že je snad jinej,
ať klidně hodí kamenem.

Jsem trochu servilní, nikdy však drzý,
však nemusím bejt rovnej chlap,
jak řeknu větu, hned mě to mrzí,
bojím se, že jsem vedle šláp'.

Nenosím u sebe granát či minu,
chovám se celkem normálně,
na úřad přináším lahvinku ginu,
potom se třesu v čekárně,
zdali mi dnes už to razítko dají
na lejstro vlastně bezcenné,
a kdo má pocit, že je snad jinej,
ať klidně hodí kamenem.

Mám úctu k těm, co šli za svou pravdou,
sám pro ni zemřít odmítám,
nechám to na jiný, ať mi ji najdou,
a já ji vděčně uvítám,
mluvíme o těch, co zbytečně padli,
občas si na ně vzpomenem,
a kdo má pocit, že je snad jinej,
ať klidně hodí kamenem.