Pupák na besedě se čtenáři

KRCHOV: Vážení příchozí, milí hosté. Vítám vás z tohoto místa jménem krajského nakladatelství, které dnes postihla živelná událost, ba co více, živelné štěstí, živelná radost. Zavítal k nám dnes mistr pera a tužky soudruh spisovatel Dušan M. Pupák, Mistr. Přijel k nám, aby vyhověl vašim četným žádostem... aby vyhověl. Uvolil se, Mistr, podepisovat vaši knihu... tedy svoji, ale vy ji máte doma, tedy vaši knihu, tedy vaši svoji knihu Po jedné noze toulám se krajem, tedy knihu, která dosáhla v našem městě valné popularity, o čemž svědčí i to, že dva výtisky, které k nám byly poslány, byly rozebrány už cestou. Já ještě jednou vítám soudruha spisovatele Dušana M. Pupáka, Mistra, a předávám mu besedu, kterou bych si dovolil řídit. A hele, už přichází, Pupák! Pupák! Já ho vítám z tohoto místa a tleskám. Usedni, Pupák.

PUPÁK:Děkuji vám za milé přijetí. Nečekal jsem, že vás zde bude tolik. Vždyť od vydání mé knihy Po jedné noze toulám se krajem uplynula teprve krátká doba a já myslel, že ji ještě slabikujete.

KRCHOV: Soudruh Pupák, dovolí. Naši občani si knihu nejenom přečetli, ale i po večerech opsali, takže dnes připadá na naše občani 1,6 vašich populární Jedné nohy. Žádám potlesk pro naše občani!

PUPÁK: Soudruzi, já jsem naměkko. Nečekal jsem, že o moji knihu projevíte takový zájem. Díky. Jsem připraven podpisovat a besedovat.

KRCHOV: Soudruzi, já myslím, že nás Pupák neukousne! Já navrhuji prolomit studenou hráz v besedě.

PUPÁK: Vás jistě zajímá, jak jsem to psal.

KRCHOV: Nedělej si starosti, Pupák. Napsal jsi, dostal jsi zaplacíno, tak jaký pak copak? Radši besedujme.

PUPÁK: Jestli snad nechcete vědět něco o mně, jak jsem třeba...

KRCHOV: Hele, Pupák, na drby my nemáme čas. Nás spíš zajímá, jak jsi to psal, řekni, proč žiješ, s kým žiješ a tak dále, besedujme, besedujme, Pupák.

PUPÁK: Ano. Tedy začnu. Tematicky jsem čerpal ze zkušenosti prostých dřevařů z Polabské nížiny, kam jsem zavítal u příležitosti besed o své pré knize "Po čtyřech k beduínům."

KRCHOV: Po kolika?

PUPÁK: Po čtyřech.

KRCHOV: To už jsi říkal, Pupák. Nevracej se v besedě!

PUPÁK: Tak abych se snad spíš vrátil k těm dřevozpracujícím. Já jsem se chodil dívat na tu jejich lopotu s lesním dřevem a vyptával jsem se jich na tu jejich práci s lesním dřevem.

KRCHOV: Víš, že ty seš zvídavej?

PUPÁK: Jak račte. Ale vraťme se k těm dřevozpracujícím. Oni se mi zdáli býti drsní chlapi života lesního. Oni milovali svoje lesní dřevo s svoji lopotu s lesním dřevem, které zpracovávali. Oni se rádi toulávali, jak mi říkali, lesním krajem... Nechcete někdo něco podepsat? Ne. Ale vraťme se k těm dřevozpracujícím v Polabí, tam za soutokem...

KRCHOV: Neobtěžuj se, Pupák. My víme, kde se stéká Labe s Malší. Radši besedujme, nás to poutá.

PUPÁK: Já jsem obdivoval ty jejich sekery, kterými ti dřevozpracující chlapi máchali a pracovali na zpracování lesního dřeva. Ovšem je to práce nebezpečná, což kdyby tnuli vedle, uvažme... A proto jsem svoji knihu nazval výstižně "Po jedné noze toulám se krajem", kterou vám nyní podepíšu.

KRCHOV: Připravte si knihy: "Po jedné noze toulám se krajem" a choďte si. Ať to frčí! No tak, choďte si.

KRCHOV: Vlastně já chci taky jednu podepsat.

PUPÁK: To je trapné, udělal jsem vám kaňku.

KRCHOV: To nic, koupíš mi novou, Pupák!

KRCHOV: No tak další, soudruzi! Dyť vidíte, že to nebolelo. Perfektně píše, Pupák. Kaňka sem, kaňka tam, hlavně že duši máme čistou. Co ty, soudruh Sáňky, vymazal už jsi svůj hříšek z parného léta? No nic, rozebereme si tě po besedě... Nebudeme zdržovat Pupáka, Mistra!

PUPÁK: Jak račte. Líbí se ještě někomu moje knížka, prosím?

KRCHOV: Soudruzi, já končím pro chaos dnešní besedu a zvu vás všechny ob týden, kdy vám podepíše, na vaše četná přání, znovu své knížky soudruh, mistr Pupák. Přijedeš, Pupák?!!!

PUPÁK: Jak račte...