Ano, pane Jiří

Ona: Lásko má, mám tu víno z vonných rév.
On: Poslouchám, pane Jiří, je mi ctí, když volá šéf.
Ona: Toužím tu být zmámená kouzlem tvým.
On: Vy víte, milý Jiří, že je úřad pro mě vším.

Ona: Přísahám, že se žádný o tom nedoví.
On: Už se chystám, pane Jiří, beru plášť svůj kolotový.
Ona: Já vím, že máš tam ženu svou s tísícem slůvek zlých.
On: Má paní, můj milý Jiří, ctí mou práci po nocích.

Ona: Můj milý spěchej, ať nám chvíle může zbýt.
On: To je mi jasné, psací stroj na jednání mám si vzít.
Ona: Pověz můj hochu drahý, pudem dlouhou hájí.
On: Nevím sám, pane Jiří, ani já v tom nejsem rád.
Ona: Tak neváhej, ať zas dál v tvou lásku uvěřím.
On: Už končím, můj milý Jiří, a hned spěchám ke dveřím,
končím, můj milý Jiří, a hned spěchám ke dveřím.