Úsvit nového dne

Probouzím se sám nad ránem, hvězdy mizí s tmou

Mnoho nových cílů, cest a přání před sebou

Nejsou tu dál mé temné stíny, zůstaly tam, kam nevrátím se víc

Růže, kterou hýčkal jsem s novou nadějí

v zimním slunci zranila mě ostrým trnem svým

Snílek musel zemřít, abych já mohl žít dál, z výšin se vrátit, sám sobě král

Jsem to já, kdo může říct, kdekdo ztrácí mnohem víc, zas a znova zkouší vstát

Vím, že podél dalších cest nové růže budou kvést, jejich vůni poznám rád

V dálce svítá a já sám osud svírám v rukách svých, jen vnímám déšť

Na mé tváře dál jak stéká, zlé myšlenky jdou

Dlouho jsem se bránil všem, co sváděly mě dál

jen jednou já podlehnul, svou lásku rozdával

Dotýkal se slunce, cítil ten žár, spálil si křídla, spálil svůj chrám

Jsem to já, už nemám strach, že mé cíle změní v prach slunce, které nechce hřát

Nač se trápit další den stále stejným příběhem, novej začínám teď psát

V dálce svítá . . .

Zlé myšlenky jdou, ztrácí se v dálkách, jdou, zlé myšlenky jdou, ztrácí se v dálkách

Chvíli se zdál můj svět tak prázdnej, říkal běž dál sám ďábel strážnej

Zůstanou chvíle vzácné v mysli mé

Chtěl bys pálit mosty láskou stavěné, minulost však mívá svá mocná křídla

Nejsou všechny brány navždy zavřené, sám dobře víš to, sám nezměníš to, ne

Jsem to já, už nemám strach, že mé cíle změní v prach slunce, které nechce hřát

Nač se trápit další den stále stejným příběhem, novej začínám teď psát

V dálce svítá a já sám osud svírám v rukách svých, jen vnímám déšť

Na mé tváře dál jak stéká, zlé myšlenky jdou