Zeptal jsem se Krista

Daleko za obzorem sémě zášti klíčí,
utíkám jako zvíře, davem nocí štván,
býval jsi jejich vzorem, teď tvé sochy ničí
zklamal jsi ve své víře hned při první z ran.
Pláč je vítán, plameny osuší tvář.

Zeptal jsem se Krista, když mě míjel
s břemenem svým, jestli věří dál.
Potom, když už na kříži se svíjel,
jednoznačnou odpověď mi dal:

Je to jako splácet dluh, jehož výši zná jen bůh,
je to jako bych tápal v mlze.
Je to jako bludný kruh, otec, syn a svatý duch,
je to jako by se z dálky drze smál.

Ne, žádná láska není, teď tvé oči křičí
nač ústa dívají se už se nedozvím,
v bezduchém zhovadění myšlenky se příčí
a zhusta stávají se dílem ďáblovým.
Pláč je vítán, plameny osuší tvář.

Zeptal jsem se Krista, když mě míjel
s břemenem svým, jestli věří dál.
Potom, když už na kříži se svíjel,
jednoznačnou odpověď mi dal:

Je to jako splácet dluh, jehož výši zná jen bůh,
je to jako bych tápal v mlze.
Je to jako bludný kruh, otec, syn a svatý duch,
je to jako by se z dálky drze smál.

Zeptal jsem se Krista, když mě míjel
s břemenem svým, jestli věří dál.
Potom, když už na kříži se svíjel,
jednoznačnou odpověď mi dal:

Je to jako splácet dluh, jehož výši zná jen bůh,
je to jako bych tápal v mlze.
Je to jako bludný kruh, otec, syn a svatý duch,
je to jako by se z dálky drze smál.