Válka mi nestačí

Spálím tě na popel, získám tu sílu.
Skláníš se nade mnou důvěřivě jako dítě.
Chválím i na povel zpívám co žádáš.
Bráníš se svědomí, míváš strach,
že uvězní tě sem… mezi nás.

Mívám sen jediný, vídám zeď nářků.
Týrá mě zděšení, Ábel už tam na mě čeká.
Říkám: jsem nevinný, bráním se právem.
Svírám zbraň s vědomím: marnotratným
Budiž lehká zem… a tobě zvlášť.

Válka mi nestačí, mám v srdci svém
zbožné přání: toužím vládnout.
Vám, co jste nevinní, vám Bohem být
bych si přál, lásku žádnou.
Láska tě zmrzačí, zášť bude tím,
co tě chrání, chápeš správně,
s tím, že mě obviníš, dál na prsou jsem tě hřál.

Zřítí se nebesa tíhou všech přání,
doufáš, že budu tu chvíli zrovna v pekle trávit.
Cítím, jak do masa vjíždí mé ostří,
smlouváš jen na oko, byl bys blázen
lží se dávit… dík, už jsi náš.