Blues Prázdného Motelu

V tom motelu to zavánělo mrtvou sezónou,
tiše byl slyšet jukebox hrát, hrát, hrát,
a tak jsem k němu popojel tou neonovou tmou,
v motelech opuštěných já spím rád.

Bylo to třináctého v pátek, jak černý kocour smolný den,
a přece byl v mé duši svátek - já viděl tu nejkrásnější z žen,
opřená stála o skříň hrací, každá mince byla stejné blues,
ta její píseň se mi vrací dál, i když dávno zmizel její vůz.

V tom motelu teď u jukeboxů často sedávám
a její blues se stalo písní mou,
a jen rubín sklenky od vína tu hoří přede mnou
a nikdo nepřijíždí tmou, tmou, tmou.

Týden co týden každý pátek musím se stejným směrem brát,
točím svůj motor do obrátek výš, když vidím neon proti nebi plát,
dnes je právě třináctého k ránu a zas novou minci musím dát,
když zavřu oči v zlatém ránu, já vidím ji tu u jukeboxů stát.

Pomalu blues doznívá a na rám okenní
dopad' svit reflektorů dvou, dvou, dvou,
dlouhé týdny čekal jsem na tohle znamení,
teď rychlé kroky slyším tmou, tmou, tmou.