Dvori - usinas

Vidím tě usínat,
tisíce pohledů,
když oči zavíráš,
v polibek obejmu,
nyní seš v mém světě,
ve světě momentů,
ve světě dotyků,
ve světě co píšu.
A ty mi usínáš v objetí jistoty,
že sem už obětoval,
(a proto si to ty.)
A proto sme to my,
proto ty pocity,
když se tě dotýkám,
necítíš bolesti.

Měsíc teď potají,
sleduje tvoji zář,
za hvězdy skrývajíc se,
pohladil tvoji tvář,
život nechutná sladce,
však nyní sem tu já,
jen tobě patří srdce,
málem sem ho rozmačkal,
a teď ti tu vyprávím,
o svých nejtajnějších snech,
o tom že každá slza,
má svůj vlastní příběh,
tak prosím pousměj se,
život je jen dlouhý běh,
tak ho žijme společně,
v nejkrásnějších citech.