Propast

A z nebe zní jenom smích,
když znovu sám zabloudím až na kraj propasti,
na kraj propasti.

Všude mě čeká ten divnej svět
slepých cest.
Každá z nich šeptá:
Pojď ke mně blíž, neváhej.

A když se potom můj cíl blíží
a hvězd se málem dotýkám,
stačí jen krok a zem se láme.

Padám.

A z nebe zní jenom smích.
Stíny vrabců hladových dolů mě provází,
až na zem provází.
Kdo vlastně ví kolikrát nad propastí budu stát
a slyšet z dálky pojď, neboj se blázne pojď.

A když se potom můj cíl blíží
a hvězd se málem dotýkám,
stačí jen krok a zem se láme.

Padám.

A z nebe zní jenom smích.
Stíny vrabců hladových dolů mě provází,
až na zem provází.
Kdo vlastně ví kolikrát nad propastí budu stát
a slyšet z dálky pojď, neboj se blázne pojď.