Přístavní ulička

Já v přístavu chodila tou úzkou uličkou
na tebe jsem čekala a bloudila tmou
až zasvitla mi z dálky bílá plachta, nic víc
Já rozběhla se k moři tvému náručí vstříc.

Stůj, chvíli stůj, snad smíš, lásko má,
Stůj, chvíli stůj, snad smíš, lásko má,
Jen chvíli, než vítr zas jiný směr ti dá
vždyť barvu očí tvých moře v dálce teď má

Tu noc jsem byla šťastná, když vedle mne jsi spal
když do mých vlhkých dlaní jsi lásku svou dal
Přinesl's mi prstýnek ze svých dlouhých cest,
zářil světlem noci jak tisíce hvězd.

Stůj, chvíli stůj, snad smíš, lásko má,
Stůj, chvíli stůj, snad smíš, lásko má,
Jen chvíli, než vítr zas jiný směr ti dá
vždyť barvu očí tvých moře v dálce teď má

Hned ráno jsem ti řekla, za ženu si mě vem
já chci být jenom tvá, ty však řekl jsi jen:
„Má loď už čeká a na ní musím jít
moře je mou láskou a jinou nesmím mít.“

Stůj, chvíli stůj, snad smíš, lásko má,
Stůj, chvíli stůj, snad smíš, lásko má,
Jen chvíli, než vítr zas jiný směr ti dá
vždyť barvu očí tvých moře v dálce teď má

Teď chvíli, jen chvíli a víc tě nespatřím
odcházíš zas na loď a já nic nezměním.
Jen v dálce křik racků zas vlny překrývá
a nad obzorem slunce z dlaní mých ubývá.

Stůj, chvíli stůj, snad smíš, lásko má,
Stůj, chvíli stůj, snad smíš, lásko má,
Jen chvíli, než vítr zas jiný směr ti dá
vždyť barvu očí tvých moře v dálce teď má