Poslední večeře

Poskakuje vzuchem víří plnej blech a helia,
sťatej jak svatej Řím pak do tmy křičí GLORIA.

Smích mony hladí jak zvony do kterých udeřím,
než z ghetta na konci světa poslední zbude řím.

Zas v okovech anděl řinčí, zní tiše AVE MARIA.
Sám na tmě stemný Da-vinchi na křídlech šaška i génia.


Provokuje, okuje notu, zrodí se píseň divoká.
Kolokrium idiotů chtělo by soudit proroka.

Dva blesky líbají fresky v souloži výstřední.
Dvě kosti z víry a zlosti k večeři poslední.

Den končí s kůží bledou dál hromy bijí pod mračnem.
Tvé cesty z říma teť vedou ve směru přesně opačném.


Den končí s kůží bledou dál hromy bijí pod mračnem.
Tvé cesty z říma teť vedou ve směru přesně opačném.