Autobus 524

1. sloka
Už je půlka dubna, ulice zelenejch stromů,
koukám na autobus, co jede až k Tobě domů.
Město dávno prázdný, sedim u fontány,
tam kde jsme seděli už dva roky zpátky.

Mít tu sebou plátno, nakreslím tvůj portrét.
Bus tam pořád stojí, tak moc bych chtěl odjet,
koukat do Tvejch očí. Vím, bude to bolet.
Připadám si jak led, v hejnu komet.

Sedím tu sám, Ty možná ležíš v posteli.
Myslím na dny, kdy jsme na sebe mysleli.
Lavička a já, už se rozvítily lampy.
Teď před rokem jsme vedle sebe spali.

A i kdybych k Tobě dojel a stál proti Tobě,
neuvěříš, že jsem pořád ten stejnej člověk.
Tak tu budu sedět dál, je to zbytečnost.
Papír, beat a zvuky aut jsou moje společnost.
---

2. sloka
Napsal jsem kdysi: „Dáváš mi, co nedá hip-hop,“
ale když jsi pryč, ozývá se jenom ticho.
Tak za ten měsíc jsem si mohl zvyknout,
ale nenávidím změny, mám rád to, co bylo.

Život teče jak voda, chtěl bych ho zastavit.
Pročetl jsem všechny možný romance a balady,
ale nikde není zmíňka, jak dát věci zpátky.
Nikde ani slovo o tom, jak cokoliv vrátit.

Nezbývá než jít dál procházkou tichym městem.
Vadí mi ta špína, stírám jí všude ze skel.
Už mě nebaví se tu dál promenádovat,
stejně jen hledám způsob, jak se odreagovat.

A vím, že než usnu, uběhne pár hodin. Vždycky
v tom tichu a dusnu se soustředim na ručičky,
poslouchám ty zvuky: “Cvak, cvak, cvak“ .
Asi se tim dusim, pomoc! Jsem už jak maniak.
---

3. sloka
Nejsou to první texty, co o tomhle píšu,
jen hledám ventil z těch dnů plnejch splínů.
Nahrál jsem Slib mi, že budeme spolu,
řek, že se jinak utopim v alkoholu.

A zas pátek v lihu. Držím jednu flašku.
Vybitej mobil, klíče a hlavu dávám na stůl.
Myslel jsem si, že jsem jinej než zástupy fracků,
ale když se kouknu do zrcadla, tak nevěřím zraku.