Nikdo se nesmál

U dveří mi zazvonil svět,
já vypad' z plínek rovnou do ráje,
v tom ráji hrál se špatnej kabaret,
dávali smích, dávali smích,
nikdo se nesmál, tu du du du.

Hlavou mi vrtá zvědavej červotoč,
když hladím tvoje tělo ocejchovaný,
a pak se směju a vůbec nevím proč,
proč kolem nás, proč kolem nás,
nikdo se nesmál, tu du du du.

V hospodě pláče harmonika dětí,
pocestný vítá u pípy klaun,
jakpak se máme, jak to s náma letí,
až ke hvězdám, až ke hvězdám,
nikdo se nesmál, tu du du du.

Stojím frontu na děravej fáč,
denně slyším smutný řehtání,
morálku těch, co drží karabáč,
tu dobře znám, na koně mý,
nikdo se nesmál, tu du du du.

Po nocích žiju, už nemám ani strach,
i když mi vezmou kliku ze dveří,
stejně bych oknem za muzikou plách,
a nikdy víc a nikdo víc,
by se mi nesmál, tu du du du.

V hospodě pláče harmonika dětí,
pocestný vítá u pípy klaun,
jakpak se máme, jak to s náma letí,
až ke hvězdám, až ke hvězdám,
nikdo se nesmál, tu du du du.