Dohasnul

Dnes v noci půjdu ven
potichu zpívat.
Bude to dobrý,
jako leopardi vyskočej
melodie – císařovny.

Hele, tak jo – tak jo,
opustíme tvoje tělo,
až bude po něm,
poletí nad koní klecí.
Jo – tak jo,
opustíme tvoje tělo,
budeš tu ležet
a potom půjdeš domů přeci.

Dopolední slunce z dlaždic pálí
do chodidel
a figury morový
se nepohnuly – nedívaly – stály
a držely bobříky hrobový.
To polední slunce z dlaždic pálí
v noci do zad
a figury morový
se nepohnuly – neusmály – stály
a zpívaly a zpívaly a zpívaly...

Hele, tak jo – tak jo,
opustíme San Piego,
má v sobě oheň
a dějou se tu divný věci.
Jo – tak jo,
opustíme taky jeho,
bude tu ležet
a potom půjde domů – přeci jo.

Hele, tak jo – tak jo,
opustíme tvoje tělo,
až bude po něm,
poletí nad koní klecí.
Jo – tak jo,
opustíte moje tělo,
budu tu ležet
a potom půjdu domů přeci.

Hele, tak jo.