V těle

V krajině duše spístín,
mrak nad červeným lánem,
je temný, jako je klín
na těle milovaném.
Jen blázen dává vinu
pahorku Venušinu
a smyslům v moři slaném.

Vítr a klasy tančí,
tělo jím oblímané,
než unavit se stačí,
v dráždivé póze stane
a něžněduši budí,
na tváři dlaně studí
a portech slza skane.

Tělo je jenom tělem,
vůní horkého léta,
touha je velitelem
armády jeho světa,
je hymnou bojovníků,
vyrytou do pomníků,
je symfonická věta.
A duše dvojjediná,
v krajině těla vina, bez viny spí.