Texty písní The Agonist Lullabies For the Dormant Mind When the Bough Breaks

When the Bough Breaks

Zobrazit překlad písně ›

Skrýt překlad písně ›

Alone... she was... and we face this journey alone...
Helpless and weak, dependent on others' decisions
And needs. But who's to say what is right?
To protect a soul or to save a life?
Is it a plague or a gift
the ability to create in the way of the Gods?

We are instinctual artists.
Atlas had nothing on what we've got.
When half a race carries the weight of existence and society shuns most circumstances.
Reputation screams to conform and cast out anything deviating from the norm.
The only way to believe your lies is to spread them far and spread them wide.
Creating like a limitless universe... but boundaries are what define size... Wake up.

Remember nightmares by sharing them upon gaining consciousness.
A flooded nation is soon to spoil so wave your flags west! Equality will
Never be attained when blaming Eve for the sins we've gained.
A fighter until the end
but sympathy only kicked in once she was dead.
The sacrifice of a life, or rather and exchange, instead.

Pity, regret and sorrow turned to hope,
but even then the newborn winds up dead.
Black white, right wrong.
Quite a simple hypocrisy. Since when is an accident a responsibility?
If you play God once,
I can play God twice.

Give me the decision and I'll handle the fight.
Materialism now subsides.
Tradition exists when no one has the guts to change.
Someone asked me what difference one can make, one day.
For we're the moss; the Earth the stone, so let us do as did the Tree.
For silence will long be ignored, and action recognized quickly.

What if? I should have... Hindsight always haunts me.
A thousand Judases could never stop me.
Slings and arrows disappoint and taunt me.
But I'm not wrong, and I'll sacrifice everything just because I know the way since the beginning…
Hindsight always haunts me, and then the bough breaks.
Sama... byla... a my čelíme této cestě sami...
Beznadějní a slabí, závislí na rozhodnutí jiných
A potřebách. Však kdo řekl co je správné?
Zachránit duši nebo život?
Je vina daru
možnosti stvořit cestu Boží?

Jsme instinktivní umělci.
Atlas nemá nic s tím, co jsme dostali.
Když půlka rasy nese tíhu existence a společnost se straní většiny podezření.
Reputace řve, aby vyhověla a vyhnala ven cokoliv vymykající se normě.
Jediná cesta jak věřit tvým lžím je spřádat je daleko a spřádat je široce.
Tvořící jako vesmír bez limitů... však hranice jsou to, co tvoří velikost... Vzbuď se.

Pamatuj si noční můry, sdílej je, sbírej bezvědomí.
Poskvrněný národ brzy bude oloupen, tak vlaj svými vlajkami!
Rovnost bude
Nikdy dosáhnuta, když viníte Evu za hříchy, jež sbíráme.
Bojovníkem do konce
však sympatie jen kope, odkdy je mrtvá.
Oběť života, nebo raději výměna, namísto toho.

Škoda, lítost a smutek změnily se v naději.
i když nové křídla jsou mrtvá.
Černá bílá, dobré špatné.
Trochu jednoduché pokrytectví. Odkud je nehoda zaručená?
Když sis poprvé hrál na Boha
Já si na nej mohu hrát dvakrát.

Dej mi rozhodnutí a já udržím ten boj.
Materialismus nyní odeznívá
Tradice existuje, když nikdo nemá žaludek na změnu.
Někdo se mě zeptal, jaký rozdíl můžem udělat, jednou.
Protože jsme bažinami; Zemí, kamením, tak nás nechce být jako ty Stromy.
Protože ticho bude dlouho ignorováno, a činy rozeznají se rychle.

Co když? Měl bych mít... Kouknout zpět, to mě vždy děsilo.
A tisícky Judášů mě nezastaví.
Rány a šípy zmizí a vysmějí se mi.
Však mýlím se, a já obětuji vše, jen protože vím cestu již od začátku...
Pohled zpět mě vždy děsil, a pak se větve zlomila.
Interpreti podle abecedy Písničky podle abecedy