Tetín

Když noc padá na Tetín,
na hřbitůvku místním
Stovky let a pár přízraků
pod lipami se tu tísní

Zvon tiše tu zpívá o růži
píseň tesknou svou
Po lásce že někdo netouží?
Kroky tiše jdou tmou…

Kněžna Libuše v modlitbách
čeká na svůj den poslední
Zlo tiše blíží se po chodbách
Její dech už navždy spí

Kolik knížat, kolik dam
prošlo branou hradní?
Kolikrát se cítil každý sám
Kde jste dnes, králové dávní.

Kdo shlížel ze skal vysokých?
Kam řeka odnesla roky?
Kam poděl se pláč i smích?
Kdo dnes slyší půlnoční kroky?

V chaloupce při svíci v modlitbách
Jedna duše krásná
Ví, kdo že byl Ludmilin vrah
Ví, že minulost jasná

Odkrývá pomalu tajemství svá
Každá doba má svou slávu i stín
Její šťastná hvězda
září na Tetín