Korunka

Korunku na hlavě mohla bys mít,
jsi pro mě královna tak jako tak,
pohádka máje, mé jasno a klid,
tvá pusa je vlnící nádherný mák.

Rackům jsem vyprávěl na mostě o tobě,
za letu zůstali nad vodou stát,
a nad hradem vlajka, co vypráví o době,
přestala na chvíli po větru vlát.

Modré jsi z nebe a stříbrné z řek,
pokorné štěstí mé,
snášíme spolu radost i vztek,
prostě jsme, lásko má.

Píšeme dějiny soukromých pamětí,
milujem milování
a jestli kdy napíšem něco jak závěti,
bude to vzájemné děkování.

Modré jsi z nebe a stříbrné z řek,
pokorné štěstí mé,
snášíme spolu radost i vztek,
prostě jsme, lásko má.

Modré jsi z nebe a stříbrné z řek,
pokorné štěstí mé,
snášíme spolu radost i vztek,
prostě jsme, lásko má.