Louže

Mlčky a dlouze, tak, tak jak jen smí se
po krůčkách ted' mám tě mám,
ve stopách touhy to mlčení dlouhý
se smíchem se blíží k nám.

Všechno tu touží, myšlenky v loužích
splakaných jak z oken déšt',
odpustí dávno, vždyt' stačí jen mávnout,
lež jen lásko, do mě lež.

Jak vítr tmou, tak, tak tvý ruce se rvou
o mou přízeň, o můj dech,
jestlipak víš, proč tak chvátám lásko má,
sluší ti to na zádech.

V zahradách vůně, v nahotě lůně,
vystejskaný kůže pel
smeju ti dlaní z tvých nádherných plání
a zapomenu, že jsem šel.

Jak vítr tmou, tak, tak tvý ruce se rvou
o mou přízeň, o můj dech,
jestlipak víš, proč tak chvátám lásko má,
sluší ti to na zádech.