Táta

Často vrací se mi dětství to jak stárnu je to tak
časy prázdnin kdesi na Sázavě ohýnek a vlak
a písničky co naučil mě táta na to si vždycky našel čas
a máma věčně ustaraná šedivá to z nás
a tóny levnejch kytar pár akordů nic moc
ale rozzářený dětský oči jaký tajemství dovede bejt noc
a mexikánský hranice a indiánská čest
a na každý bezpráví výstřel nebo pěst

A jen fotek pár a letmý dotyk mládí
to když z beden vyndám rekvizity snů
co už nevrátěj se jen tak mile hladí
vracej myšlenky mý zpátky
kamsi na osadu do šťastnejch dětskejch dnů

A je mi líto všech těch zatoulanejch ptáčat
holek kluků na něž nikdo nemá čas
přes den učej se a večer jenom stárnou
aspoň v Boha věřit nebo v lásku
v lásku k národu či milovat svou vlast

Ale když politikům ve tmě mizej cíle
a pak to bez pardónu smetou jenom tak
tak nikdo neví nic jen přežít tydle chvíle
to pak se stejská všem nejen ptáčatům
a každej čeká na nějakej zázrak

Tak je mi líto všech těch zatoulanejch ptáčat
holek kluků na něž nikdo nemá čas
přes den učej se a večer jenom stárnou
aspoň v Boha věřit nebo v lásku
v lásku k národu či milovat svou vlast