Malá slečna

Malá slečna slýchala v báji,
a v dětském ráji tak rozkvetla růže.
Holčičí slzy ji zalévaly
a z veliké dáli k ní volal hlas muže.
Volal jí k sobě hlas jejího prince,
ze strany mince kam jen dítě může.

Někdo se ztratí na rozcestí
na dlouhé pouti do pověstí
snad ten kdo hledá nezabloudí
o tom však rozhodne ten kdo nás soudí

Z veliké, hluboké holčičí touhy
pak zbyli jen šmouhy v duši té ženy
Kde byl dřív pramen tam dnes už nic není
jen zapomnění jež pozbývá cely

Červené kontrolky všedního žití
jí každý den svítí jak pomatený

Někdo se ztratí na rozcestí
na dlouhé pouti do pověstí
snad ten kdo hledá nezabloudí
o tom však rozhodne ten kdo nás soudí

Tam někde v hlubinách vzpomínka živá
možná se skrývá když tma zuby cení
Kdo pak se dozví jestli tam čeká
vždyť člověka leká zasvěcení

Někdo se ztratí na rozcestí
na dlouhé pouti do pověstí
snad ten kdo hledá nezabloudí
o tom však rozhodne ten kdo nás soudí