Karolína

Tak zas vyjíždíme a výpadovka známá,
na kterou teď myslím, je tkaničkou z bot toulavejch.
Zas u okna stojíš a nemůžeš jet s náma,
co maj' za volantem v očích těch roztoulanejch písní cejch.

Už nevím, kdo z nás ti tenkrát dal tvé jméno.
A já pokaždý si říkám, že příště zastavím.
Jseš bledší než dřív, o trošíčku jenom.
Už se dlouhý léta známe, ale co o tobě vlastně vůbec vím?

Karolíno, dny jsou dlouhý,
zas nás týden rozdělí.
Lásky tajný, tajný touhy.
Takhle nemůžeš to brát,
nevíš, co se může stát.
Karolíno, v pondělí.

Tak zas vyjíždíme a výpadovka známá,
na kterou právě myslím, je tkaničkou z bot toulavejch.
Už vlastně patříš k nám, i když nemůžeš jet s náma,
co maj' za volantem v očích těch roztoulanejch písní cejch.

Karolíno, dny jsou dlouhý,
zas nás týden rozdělí.
Lásky tajný, tajný touhy.
Takhle nemůžeš to brát,
nevíš, co se může stát.
Karolíno, v pondělí.

Karolíno, v pondělí.