Hedvábná cesta

Kam až můžou barvy jít
bránou představ umrlých?
Jak mám zůstat květinou,
zalévaná horkou tmou?

Ref.: Stíny a barvy vyjíždí
z nádraží hrůzy,
do černé duhy vstupují
pomalou chůzí.

Slepý měsíc trhá noc
do všech dlaní bez viny,
barvy v rukou krutosti
promění se ve stíny.

Mé tělo je hedvábné,
jako řeka pod slunkem,
nahou hořkost přijímá
jedním lačným posunkem.