In assenza di te

Já, jako nahý strom, bez tebe,
bez listů, už i bez kořenů,
tolik opuštěná,
ke znovuzrození tě potřebuji tady,
neexistuje věc, která by nepřipomínala nás,
v tomto ztraceném domě,
zatímco padá sníh,
jsou skoro Vánoce a ty tu nejsi víc.

A chybíš mi, lásko moje,
chybíš mi tolik, jako bych hledala Boha,
a v té absenci bez tebe,
bych tě chtěla, abych ti mohla říct,
že mi chybíš, lásko moje.
Bolest tak silná jako předlouhé sbohem,
a být bez tebe
to je prázdnota ve mně.
Protože mezi námi
zůstala duše,
každý záhyb, každá stránka,
když zavřu oči, jsi tady,
a znovu mě objímáš,
a vidím nás, pohroužené do sebe,
propletené do sebe k nerozpletení,
v každé slze budeš, abych tě nikdy nezapomněla.

A chybíš mi, lásko moje
tak moc, že každý den umírám i já.
Potřebuji tě,
mít tě tady, abych ti mohla říct:

"ty mi chybíš, lásko moje",
bolest chladná jako předlouhé sbohem,
a bez tebe
je ve mně prázdno.

Ty mi chybíš, lásko moje,
a chybíš mi tolik, jako bych hledala Boha,
potřebuji tě,
ještě tě tady mít u sebe.
Chybíš mi, lásko moje,
tak moc, že tě chci následovat i já,
bez tebe
je ve mně prázdno.

Křičím, že tě potřebuji,
protože už ve mně není život.
Žiju v absenci, prázdnotě bez tebe.