Jen vítr to ví

Míle a míle jsou cest, které znám
jdou trávou i úbočím skal.
Jdou cesty zpáty a jdou cesty tam
a já na všech s vámi stál.
Proč ale blátem nám kázali vést
a špínou nám třísnili šat.
To ví snad jen déšt a vítr kolem nás
ten vítr co začal právě vát.

Míle a míle se táhnou tě cest,
a dál po nich zástupy jdou.
Kříže jsou bíle a lampičky hvězd
jen váhavě svítí tmou.

Bůh ví, co růží, jež dál mohli kvést,
spí v hlíně těch práchnivejch blat!
To ví...

Dejte mi stéblo a já budu rád,
i stéblo je záchranný pás.
Dejte mi flétnu a já budu hrát
a zpívat a ptát se vás.

Proč jen se účel tak rád mění v bič
a proč,že se má člověk bát?
To ví...