Bída S Nouzí

Táta můj snad měří jen dva couly,
ale dům má velkej jako boží chrám
a peněz má, že neví, kam se koulí,
a stále píše, ať se vrátím k nám.

Já raději sám bych s tebou třel jen bídu s nouzí,
když tebe táta můj už nechce znát,
on nezná rána, kdy mě jen tvůj dech probouzí,
ani noc, kdy žárem nedá se už spát.

Pojď se mnou tam, kde řeka v údolí se kroutí,
než ranní mlha trávu orosí,
tam najdem zámek z vrbovýho proutí
bez oken, jen s lůžkem z rákosí.

Já raději sám bych s tebou třel jen bídu s nouzí,
když tebe táta můj už nechce znát,
on nezná rána, kdy mě jen tvůj dech probouzí,
ani noc, kdy žárem nedá se už spát.