Betonová láska

Pretorian mixtape, mixtape Proti všem.
Tohle je 40 barz, betonová láska,ocelové pouto.

Když se toulám po temných nocích Ostravy sám.
Pořád přemýšlím nad tím co mě čeká dál.
Co mě čeká ve městě kde není vůbec nic.
V chladném ocelovém městě, které nezná soucit.
Není tady práce, není tady budoucnost.
Nejsou žádné peníze, jenom bezmoc a úzkost.
Ocelové pouto k betonové lásce,
k lásce která pohltila celé moje srdce.
Nenávidím ji a přesto ji tak miluju.
Chladná jako led moje železná láska z bloku.
Vychovala mě, pohřbila mé city,
všechno v tomhle pekle jde od desíti k pěti.
Stržný anděl města si zlomil svoje křídla.
Sám ztratil naději, přesně tak jako já.
Klik klak bum, ukončil svoji víru,
se slzami v očích umírá pro svojí lásku.
Přemýšlím nad tím, že věci které jsou pěkné,
trvaj tak krátce, jako by nebyly vůbec.
Když otevřu oči a rozhlédnu se kolem sebe.
Vidím jenom problémy a ustarané tváře.
Když se procházím betonovou klecí,
vidím jenom smutek a spoustu špatných věcí.
Vidím malé děti, které by si měly hrát
a ne s drogou v ruce za rohem baráku fetovat.
Vidím beznaděj lidí, kteří přišli o práci.
Rozpadlé rodiny, které končí na ulici.
Podlomí se kolena, když uslyšíte zprávu,
že už nikdy neuvidíš kamarády na živu.
O pár bloků dál vylívání zlosti s nožem v ruce.
Pobodaní děti, drama ze sídliště,
každodení strach z toho co nás čeká zítra.
Z toho co nám přichystá krutá realita.
Moje naděje putuje hluboko pod zem.
Už nevnímám realitu, žiju si svůj sen.
Sen ve kterém je všechno v pohodě a bez chyby.
Kde nejsou žádné problémy, zloba ani násilí.
Chladivý déšť který padá dolů z oblaků,
připomíná pláč a nářek při pohledu na Ostravu.
Nikde žádná radost, nikde žádný úsměv.
Mám z toho pocit,že jsem přežil vlastní pohřeb.