Cestou z Bílého Koně

Opuštěné nábřeží,
vítr řece uší tvář,
cigaretu dokouříš,
špičkou boty směr jí dáš.

Zas ti v ústech slzy sládnou,
oči města blikají.
Bílí koně běží, slábnou,
do propasti padají.

Svý dvě křídla zlomený
pod kabátem ukrýváš,
noc má ruce studený,
běž se napít na kuráž.

Zas ti v ústech ...

Tak hleď si na jít k svému obrazu rám,
tak hleď si najít k svému obrazu rám,
tak hleď si najít k svému obrazu rám,
jak čas barvy roztírá, hvězd ubývá.