Masér Franta

masér franta franta je masér a on dělá s masem úsměv knír skrývá, z dvou metrů se dívá když pot z čela stírá, jeho ukrutná síla zmítá mým tělem, už cítím jej celé naběhla mu žíla, teď v rukách mě svírá cítím se v pasti, je konec všech slastí podivný zvuky, jak lámal by větve on zlomil mi nohu a pak řek jen vztekle

jó – tenhle slabou kostru má jó – frantu tady každej zná prosím tě nešil, to občas se stane říká mi klidně a zrak mu jen plane já zavolám bráchu soukromej je doktor sedí hned za zdí, ordinuje do dvou tak věci se mají, že má hodně sádry levně ji koupil, teď tvrdne mu záhy podnikaj všichni, jo každej nečumí brácha mu píchl, dělal co umí

jó – tenhle slabou kostru má jó – frantu tady každej zná kdo mohl to tušit, že jedou v tom spolu naštěstí je doktor a papír má k tomu když pomyslím na to, že kopal by hroby tak nevím, zda franta by zůstal u nohy

jó – tenhle slabou kostru má jó – frantu tady každej zná