Polární zář

Jdou stále dál napůl mrtví únavou,
větrnou plání hnáni touhou šílenou.
V království ledu spoutaní mrazem věčným
hledají cestu za poznáním.

Sněhová bouře, smrt svou tvář odkrývá,
naděje mužů umírá.

Šílenství dnů zoufalých snů,
hvězdy se z nebe snáší,
polární zář, ledová tvář,
oči mrtvých nepláči.

Stloukají kříže a chvíle ticha
za mrtvé,
srdce až v krku cítí,
hořká chuť zklamání.
Mít křídla orlů,
vylétnout nad vrcholky skal,
s křikem se vrhnout dolů,
rozbít tu ledovou hráz.