Balada pro tebe

Z kamene jsou všechny tváře,
z kamene jsou.

Když mám múzu bolavou,
dny mi bosé nohy dřou.
Když má vůle po kapkách
vodu živou mění v prach.

Když už nevím jak dál jít,
vrásky v srdci zkouším smýt.
Když se tváře promění,
ústa zmlknou, zkamení.

Z kamene jsou všechny tváře...

Když se topím v prázdných zdech,
když mi vážně dojde dech.
Ztratím směr a ztratím břeh,
potom k tobě utíkám, utíkám.

Ty mi dáváš sílu vstát,
se mnou nemusíš se bát
dnů co zlého přinesou,
pevně svírej ruku mou.

Až tvé dětství a tvůj smích
tiše zmizí z tváří tvých.
Až Ti všichni budou lhát,
cestu Tvou Ti budou brát.

Budeš sama v prázdných zdech,
až Ti vážně dojde dech.
Ztratíš směr a ztratíš břeh,
potom vrať se, jsem tu já.

Z kamene jsou všechny tváře...