Okovy

Můj otec byl stín
a nemazlil se s tím,
když někdy respekt neměl,
tak si ho vynutil.
Možná, že věřil v lepší svět, kterej se nepoved.

Kecy nezveřejnitelné, strany k posrání,
kolik let už vlastně známe chuť svobody
a teď se mu chce zvracet, když slyší cinkat klíče.

Mně je dvaatřicet, mám jméno, co jsem nechtěl,
tvář jsem si nevybral a nesouhlasim s osudem
a mají pro mě i smrt, a ta se mi taky líbit nebude.
Ale možná přijde dřív než válka
a je to v tý mlze aspoň nějaká jistota,
tomu se říká, radost ze života.

Bydlim v pátym patře, město mám jak na dlani,
sběrna nezná rozdíl mezi gádži a cikány,
vzácný kovy aspoň tady, rozdrtily okovy.

Mně je dvaatřicet a ledacos jsem slyšel a dost taky ne,
ale nemám pocit, že bych o něco přišel,
říkali, že škodí zdraví, sledovat zprávy.

Můj otec byl stín
a nemazlil se s tím,
když někdy respekt neměl,
tak si ho vynutil.

Možná že věřil v lepší svět, kterej se nepoved.
Možná že věřil v lepší svět, kterej se nepoved.
Možná že věřil v lepší svět, kterej se nepoved.
Možná že věřil v lepší svět, kterej se nepoved.
Možná že věřil v lepší svět...