Digitální menuet

Tak už mi ten automat zase sežral korunu
Ani si neutřel ten svůj ciferník
Já už do něj korunu nikdy házet nebudu
Vždycky si odhrkne a pak už nic

To v jednom starým kostele je z porcelánu černoušek
Kterej má dušičku křehkou jako smích,
když mu do ruky vložím třeba jenom dvacetník
vysrkne poklonu, jak tanečník

Snad by to působilo jak mírový galomet
Kdyby ten automat zahrál třeba snad
Za tu moji korunu digitální menuet
Abych si v klidu mohl zatancovat

Nakonec to dopadne jednoho dne se mnou tak,
Že mě ten automat spolkne i s korunou
A tam uvnitř přístroje je malinkej a drsnej chlap
Za tuhle písničku přeřízne cirkulou