Kejklíř

Kdysi jsem na zámku hrál na svou kytaru,
kdysi jsem kejklířem byl,
bavil jsem krále i jeho smetánku,
pokorný život jsem žil.

Než jsem se zahleděl do očí tvých,
do tváře bílé,jak padlý sníh,
před branou štěstí mmm,chvíli sem stál
když sem se zamiloval,háá-á když sem se zamiloval.

Ten král se však rozhněval,
že dívka mě ráda má,
že lásku svou dokáže dát,
pryč táhni mi ze zámku,kejklíři špinavá,
k vojsku mě zverbovat dal.

A já ted' slyším tvůj nářek a pláč,
a ty se lásko zoufale ptáš,
proč odcházím do boje mmm,bodákům vstříc,
a nemůžu na to nic říct,háá-á a nemůžu na to nic říct.

Pět let jsem v legii za právo bojoval,
pět let jsem o tobě snil,
a smrt se v bílém hábu jsem vzdoroval,
a přesto mi zbylo dost sil.

Pozvednout kytaru a s ní i hlas.,
že trocha lásky předzbylo v nás,
tak ti ji posílám mmm,na strunách znít,
snad k tobě včas doletí,háá-á snad k tobě včas doletí.

Já dočkal se vítěztví,a ktobě domů hnal,
zklamání jsem se dočkal,
na nádvoří v objetí drží tě sám pan král,
a děcko hned sem poznal.

Proč osud dokáže tak krutý být,
a z kalichu smutku já zas musím pít,
proč oni jsou nahoře,mmm a já zas níž,
lásko co o tom víš,háá-á,lásko co o tom víš.

Tak zvednul jsem hlavu výš,
nu což mi zbývalo,a zabalil kytaru svou,
králi se uklonil sehnul se trochu níž,
sem kejklíř a život je hrou.

A zas je mím domovem jen širá plán',
lásce i osudu zaplatím dan'
před branou štěstí mmm,chvíli sem stál
než sem se zamiloval,háá-á než sem se zamiloval.