Velcí duchové

Tam kde zábla zem,
kde jen zářil vzduch,
nebe líbal horský štít,
tam v tom neznámu bylo tolik cest,
člověk pískem by tál jak sníh.

Kraj útesů i krásný i zrádný,
bratři žili ve vlasech zář,
teď všichni tři jdou a prosí o radu.
Pozvedli k nebi svou dlaň i tvář.

O vy duchové velcí veďte nás,
naplňte nám srdce,
radou všech kdo žil a byl tu dřív.
Hledáme vám v očích poznání a řád,
toužíme být bratry
těch co víc můžou dát
aby svět i nás měl rád.

Chcem být moudří a svou moudrost předat,
chcem každý sám sebe přesvědčit,
že si každý čin co zvítězí dnes
chválit můžem
tak má to být.

My chcem žasnout nad vším co nám dáno,
i když svět vždycky nejde pochválit,
poznat málo je nic,
chce to chápat i celek
a na cestách vidět síly i svit.

O vy duchové velcí veďte nás,
naplňte nám srdce,
radou všech kdo žil a byl tu dřív.
Hledáme vám v očích jen poznání a řád,
toužíme být bratry těch co víc můžou dát,
aby svět i nás měl rád.