Vážně nespokojení

Každý ráno každý den
Přemýšlíš nad životem
Proč je špatný proč je černý a jak z toho ven
Bez nadávek stěžování snad neuběhl den
A ty stojíš zase sám všemi opuštěn

Tak sundej ty černé brýle – podívej se pořádné
Na světě je pár dobrých věcí – tak už dej se do práce

Tak zkus to aspoň jednou porvat se s životem
Vidět barvu jinou a splnit si svůj sen
Žít tak aspoň jedou pro radost – není to tak těžké
Řekni už toho mám taky dost – a vyraž už konečně s klukama ven

Kamarádi nechali tě tobě to snad nevadí
Jenže to tobě nevoněli – měli život rádi
Neříkám že je to lehké žít tu v čem žijem
Ale schovávat se za sebe je zralé na průjem