Jakub Sklář

Rec:
Ve světě byl slavnej,
teď je bez práce a má ztrhanou tvář.
Kdo je to? Kdo? No přece, Jakub Sklář.


To tenkrát kdysi, když byla revoluce,
on stál na náměstí a měl klíče v ruce.
Vyháněl ze sklárny kádr ředitele,
s ním další soudruhy a vedení celé.
Jakub bejval vždycky tak trošičku hloupý,
za měsíc ředitel celé sklárny koupil.
A hned si zavolal na kobereček Kubu,
buď budeš teď sušit nebo držet hubu.

Jakub hned zacouval zpátky do provozu,
má přece rodinu, tak musí mít rozum.
Ať chce nebo nechce, je to zkrátka marný,
jeho život byly a budou vždycky sklárny.


R: Jakube, Jakube, no to to dopadlo,
tohle by Dietla fakt nenapadlo!


Ředitel přijížděl v těch nejdražších autech,
rozdával drahé sklo na prominentních rautech.
Jakubovi říkal - vyfoukej mi sklenku,
jednu pro ministra a jednu pro milenku.
Ředitel v bance měl tu nejvyšší z důvěr,
na sklárny tak dostal sto melounů úvěr.
A že se prachy pak začaly mu ztrácet,
zapomněl kam zmizly a zapomněl splácet.

Tak potom udělal to, co je dnes v kurzu,
sklárny i s Jakubem poslal do konkurzu.
Už dávno má svůj job, fakt úplně jiný,
dováží sem levný český křišťál z Číny.


2xR: Jakube, Jakube, no to to dopadlo,
tohle by Dietla fakt nenapadlo!


Jakubovi dobře poměrně se daří,
pro vejplatu z ledna jde si zhruba z září.
Zejtra mu odstaví jeho sklářský pece,
on je však bojovník, on nevzdá se přece.

Ředitel si staví dům, v pořadí třetí,
Jakub za svou prací denně kolem letí.
Sklem se dnes živí, v ruce má dvě tašky,
z popelnic vybírá a pak vodevzdává flašky.


2xR: Jakube, Jakube, no to to dopadlo,
tohle by Dietla fakt nenapadlo!