Všechno, cos’ mi chtěl mi říct

Všechno, cos’ mi chtěl mi říct

všechno, cos’ mi chtěl mi říct
možná mnohem víc
řek mi tvůj pouhý stín

když jsi ve dveřích stál
nocí prorůstal
a vejít dál se zdráhal

v němých stínech tmy
rozpaky a my
atomy našich těl

z řečí nebylo nic
plamen voskovic
dechu tvých plic se vzdával

černá - bílá, rub a líc
úzkost – síla, všechno nic

ticho otázek tvých
přeťal ostrý smích,
ví jen Bůh kde se vzal

kdo z nás komu se smál
kdo všechno vzdal
kdo nevěřícně zíral
jak se v hejna dravých ptáků mění
útržky našich odpuštění

až ti podpálím dům,
řekni sousedům,
že šlo o pouhý žert

až, až mi rozbiješ tvář,
nebudu lhář,
řeknu-li: To se stává…

černá - bílá, rub a líc
úzkost – síla, všechno nic

všechno, cos’ mi chtěl mi říct
možná mnohem víc
řek mi tvůj pouhý stín