Skok

náš život byl přistižen,
že si hraje s osudem,
a ten šedej pokoj v něm,
necháme teď za oknem.

podívej se jak si kráčí,
lidé dole ulicí,
a ten barák jak se strácí,
vznášíme se v oblacích.

kráčíme si pěnou bílou,
slunce svítí do očí,
koukáme se dolů škvírou,
až se hlava zatočí.

kolikrát si přemíšlel,
když si koukal z okna ven,
a život ti nabízel,
abys skončil s osudem.