Dálnice č.5

1. Časně ráno mrholí na dálnici číslo 5,
já mít křídla sokolí, obletěl bych celej svět,
místo křídel nohy mám, v srdci naději a cíl,
jen si marně vzpomínám, kde jsem s tebou, holka, byl.

R: To nám bylo sedmnáct, jen sedmnáct a půl roku,
život tančil kolem nás a zdál se bez nároků.

2. Svět je pořád velikej jako plná láhev snů
a jsou na něm chodníky, který vedou k domovům,
když se nebe usmívá, to se mi jde mnohem líp,
jen si človek vzpomíná, jak si přál svět obejít.

R: To nám bylo sedmnáct, jen sedmnáct a půl roku,
život tančil kolem nás a zdál se bez nároků.

3. Časně ráno mrholí na dálnici číslo 5,
já mít křídla sokolí, obletěl bych celej svět,
to nám bylo sedmnáct, jen sedmnáct a půl roku,
život tančil kolem nás a zdál se bez nároků
život tančil kolem nás a zdál se bez nároků