Důchodový věk

Proč ten starý pán má každý knoflík jiný
a proč se na mě tak divně kouká.
Jen jeho věk ho snad zbavuje viny,
na hlavě pusto a v hlavě brouka.

Z cigaret popel mu do piva padá,
to mu však vůbec nevadí,
očima hostinské na zadek sahá,
rukou se v rozkroku pohladí.

Důchodový věk i tebe si najde,
v zápachu putyk a luftu větráků
a paní s kosou jednou tě zajme,
vyžene tě z tvejch šedejch tepláků.

Tak ještě naposled tanči a zpívej,
za zvuku harmonik do kola jdi,
smrtce do očí s klidem se dívej,
ukaž jí, že se jí nebojíš...

S žralokem v botě domů se šourá,
ví, že nikdo ho nečeká,
jen starej kocour u dveří kňourá,
zvykl si na pána, že je sám.

Rozechvělou rukou zapálí lampu,
konvici na plotnu postaví,
pro sebe řekne si: „Teď ještě zamknu,“
a pak se na postel posadí.