Dvě báby

Jak léta jdou, svět pro mě ztrácí glanc,
všichni se rvou a duši dávaj všanc
a za pár šestáků vás prodaj věřte mi,
už víc nechci mít domov svůj na zemi.

Čas žádá svý a mě se krátí dech,
když před kaplí tu zpívám na schodech,
svou píseň o nebi, kde bude blaze mi,
už víc nechci mít domov svůj na zemi.

Po mění netoužím, jsme tu jen na krátko,
sláva je jak dým, jak prázdný pozlátko,
já koukám do oblak, až anděl kejvne mi,
už víc nechci mít domov svůj na zemi.

Čas žádá svý a mě se krátí dech,
když před kaplí tu zpívám na schodech,
svou píseň o nebi, kde bude blaze mi,
už víc nechci mít domov svůj na zemi.

Říkám good bye, svět skývu veselý,
těm co si užívaj, nechci lízt do zelí,
jsem hříšná nádoba, však spása kyne mi
už víc nechci mít domov svůj na zemi.

Čas žádá svý a mě se krátí dech,
když před kaplí tu zpívám na schodech,
svou píseň o nebi, kde bude blaze mi,
už víc nechci mít domov svůj na zemi.

V určenej čas, kytara dohraje,
zmlkne můj hlas na cestě do ráje,
po tomhle špacýru noc co noc zdá se mi
už víc nechci mít domov svůj na zemi.

Čas žádá svý a mě se krátí dech,
když před kaplí tu zpívám na schodech,
svou píseň o nebi, kde bude blaze mi,
už víc nechci mít domov svůj na zemi.
už víc nechci mít domov svůj na zemi.